Někdy nám může být vzorem někdo, do koho bychom to vůbec neřekli. Čestné jednání a šlechetné skutky nejsou výsadou typických křesťanů a ani typicky křesťanských států. Můžeme být zahanbeni dokonce těmi, které bychom sami rádi kádrovali a poučovali. Já jsem často zahanbena. Jsou lidé, kteří jsou tak věrní svému bohu! Pravidelně ho uctívají bez ohledu na nepohodlí nebo špatné počasí. Třeba kuřáci.
Neuvěřitelně mě potěšila zpráva, že státy Egypt i Libanon odmítly koupit nabízené obilí ukradené ruskými vojáky na Ukrajině. To je příkladná reakce. Já nevím, kteří úředníci těch států to rozhodli, ale zaslouží si požehnání. Připadá mi to jako příběh z biblické knihy Přísloví, nebo potvrzení žalmu. Kdo se dělí se zlodějem, škodí sám sobě. A zloději nebudou v Božím království.
Zaslechla jsem poznámku, že kdyby Rusové nabídli ukradené obilí nám, České republice, že není vůbec jisté, jak bychom se zachovali. Možná bychom rychle kývli na výhodnou koupi strategické potraviny. Zabolelo mě to, zastyděla jsem se, ale musela jsem připustit, že za náš národ bych ruku do ohně v této věci nedala. Dovedu si představit, že by se našly „ušlechtilé důvody“, které by vysvětlily, proč musíme reagovat na mimořádnou a výhodnou nabídku.
To je divné, že nemám nijak zvlášť pozitivní mínění o své zemi a jejím morálním kreditu, že? Možná proto, že v posledních letech jsme se jako země moc příkladně nechovali. Ovšem je třeba zvážit, je také možné, že třeba by se to tak nestalo. Třeba by naši odpovědní úředníci reagovali stejně skvěle a s respektem ke spravedlnosti jako ti v Egyptě a v Libanonu. Kéž by.
Poučení, které pro sebe přijímám, zní velmi tradičně. Stát je takový, jací jsou jeho občané. Jaká budu já, ovlivní, jaký bude můj stát. Jak bych se zachovala já, kdyby mi někdo nabízel k prodeji (předpokládám velmi výhodnému) něco, co určitě potřebuju a jinak nakupuju draze? Odolala bych nabídce, kdybych věděla, že ono zboží není z poctivého zdroje? Bylo by mi to jedno, protože vina padá na obchodníka? Snažím se představit si, jak bych uvažovala. Možná taková úvaha může mít i širší souvislosti. Kupuju raději levnější zboží, o jehož původu nic nevím, nebo zboží zřetelně jmenovaného českého výrobce, který je ovšem dražší? Rozhodnu se raději pro toustový chleba pečený na výrobní lince podpořené nespravedlivou dotací falešně zvýhodňované firmy, nebo koupím dražší leč poctivým výrobcem dodávaný chleba, který ovšem stojí víc? Asi bych si raději pořídila oblečení nikoli co nejlevnější, protože bych si mohla představit, že je šily dětské ruce někde v Bangladéši, a raději bych si našetřila na méně, o to však dražších kousků originální místní výroby.
Někdy je to opravdu těžké. Já rozhodně nejsem chudá, což neznamená, že nemusím počítat. Ale nejsem tak chudá, abych si mohla kupovat levné věci. Nejsem tak chudá, abych akceptovala výhodné nabídky s pochybným morálním pozadím. Tím pádem ale vůbec nejsem chudá. Je opravdu povzbuzující vědět, že chudoba nebo bohatství nijak nezávisí na stavu mého konta. Bohatství nespočívá v tom, co člověk vlastní. Opravdové bohatství se odvozuje od hodnoty, jakou přisuzujete svému vlastnímu životu. Hanba nepochybně snižuje hodnotu života. A já nemohu být zahanbena, protože mým morálním kompasem je morálka Božího království. Jsem bohatá. Nepotřebuju kupovat nic, co mi nepřipadá poctivé. A děkuju Egyptu a Libanonu, že mne povzbudily a inspirovaly v rozhodnutí žít život podle Božího srdce.
psáno pro magazín proboha!