Mám moc ráda ve vázách květiny. Nemusí to být vždycky přímo květiny, stačí mi i větve, větvičky, trávy, ano i plevel. Od jara do podzimu je mi hej, máme totiž u domu malou zahrádku a tam se vždycky najde něco, co bych mohla utrhnout do vázy. Rovněž z procházek do přírody si přinesu téměř pokaždé nějakou maličkost. Ale v zimě a zvlášť začátkem jara si kytky kupuju.
Dřív, když jsem ještě byla mladší, trápila jsem se představou, že když si žena sama kupuje květiny, je to s ní špatné. Obávala jsem se, aby se můj muž neurazil, když nepočkám, až dostanu kytku od něj. Jenže to by znamenalo dostat květiny nanejvýš dvakrát ročně. To se mi zdálo málo. Tak jsem to riskla. Můj muž samozřejmě trochu zneklidněl, když si na stole v kuchyni všiml kytky žlutých tulipánů, ale vysvětlila jsem mu to. Pochopil mé estetické záměry a možná se mu i ulevilo, že to není jen na něm. Rychle si zvykl. Svobodně si tedy smím kupovat kytky, kdy se mi zlíbí. Řeším ale jinou otázku. Kde?
V různých supermarketech mívají pravidelně třikrát týdně levné květiny. Mohu si koupit svazek růžiček, tulipánů nebo karafiátů za velmi výhodnou cenu. Jednotlivě bych tolik květin za ty peníze nepořídila. Když jsem to zjistila, byla jsem nadšená! To si koupím kytku každý týden, jásala jsem.
Pak ovšem u nás za rohem otevřeli malinký rozkošný krámek. Místo starého zaprášeného papírnictví na výlohu napsali Květinářství. Ovšem není to květinářství jen tak ledajaké. Působí přímo umělecky. Je to takový ten obchůdek, kam si chodím potěšit unavenou duši. Uvnitř je útulno, hraje tichá hudba, vlhce tu voní čerstvé květiny, zrak neví, na čem dříve spočinout. Tolik krásných předmětů! Slečna, která obchůdek vede, je velmi milá. Dokáže člověka vyslechnout, potěšit, nabídnout kytku z rostlin, které by mě nikdy nenapadly, a ještě ji překrásně uvázat. Velmi originálně aranžuje květiny a mívá zvláštní nevídané doplňkové zboží. Všelijaké obaly na květináče, ozdoby, figurky, obrázky, zápichy, svícny, no takové ty věci, o jejichž existenci nemáte ponětí, ale když je spatříte, pochopíte, že je nutně potřebujete. Od té doby, co krámek otevřela, volím cestu z práce tak, abych chodila kolem. Postojím aspoň na chvilku před výlohou a hned je mi na duši líp. Jenže její květiny jsou docela drahé. Pochopitelně. Obchoduje ve zcela jiných podmínkách než supermarkety. Kde mám ale nakupovat?
Nechci, aby milá slečna zkrachovala. Vím, že to záleží i na mně. Pokud budu aspoň jednou týdně nakupovat u ní, mohu já svou měrou přispět k udržení tohoto milého obchůdku, který tak pozvedl úroveň mé čtvrti. Ovšem za stejné peníze pořídím v samoobsluze na hlavní ulici květin dvojnásobek. Jenom já to nevytrhnu, sama ne, ale kdyby si tohle řekl každý… A tak jsem se rozhodla, že vyjádřím svůj názor na to, jaké obchody chci mít ve své čtvrti, tím, že v nich budu nebo nebudu nakupovat. Kytky pořídím v obchůdku, potraviny v malé samoobsluze, která tradičně sídlí v jednom domě na naší ulici. Jestli mne většina ostatních lidí demokraticky přehlasuje, nedá se nic dělat. Já ale hlasuju taky.