Všímali jste si reakcí na kampaň proti zírání v pražské hromadné dopravě? Vím, že nešlo o zírání jako takové, ale už samo to slovo vyprovokovalo hlasité protesty. Nepochybně jsem neregistrovala všechny reakce, ale z těch, kterých jsem si všimla, jsem vyvodila určité závěry. Nejde tedy o žádný reprezentativní statistickými čísly podložený výzkum. Jen tak uvažuju.
Zdálo se mi, že na kampaň proti obtěžujícímu chování v hromadné dopravě někteří muži reagovali posměšně s tendencí ke znevažování. To se ani nebudeme smět podívat? Vždyť ty ženské se nebudou mít pro koho strojit a líčit! S takovým nápadem musely přijít nějaké ošklivé, tlusté a zakomplexované holky, které těm hezkým závidí. Inu, pusťte ženy od plotny do veřejného života…
Ženy v reakcích většinou sdílely své nepříjemné zkušenosti s obtěžujícím zíráním na jejich těla, nenechavýma rukama, jimž se nedalo uniknout, s nežádoucí pozorností projevovanou slovy i skutky a následně se strachem, který v nich takové chování zanechávalo. Cítily se na veřejnosti ohrožené a v nebezpečí. Vyjadřovaly vděk, že si někdo jejich nepříjemností všiml a zastal se jich. Nezaregistrovala jsem jedinou ženskou reakci, která by vyjadřovala, že by vadilo, že na ni nebudou muži upřeně koukat, že by ji neměli plácnout přes zadek nebo jí kradmo sáhnout na prsa nebo se k ní v tlačenici nějak těsně mačkat. Žádné by to nechybělo!
Každý někdy zíráme. Jsme unavení, zamyšlení, duchem nepřítomní a zíráme. Náš pohled ulpívá na předmětech nebo osobách, ale mysl o tom neví. Jenže o tohle zírání nešlo. Stejně tak se v případě té kampaně nejednalo o zákaz obdivných pohledů. Tohle ženám nevadí. Rozpoznají však v pohledech chtivost a sprosté myšlenky. Tohle ženy ohrožuje. Kvůli tomu se necítí bezpečné. Jenže se obávám, že to nějakou kampaní nejspíš změnit nepůjde. Chtivost a sprosťárny sídlí v srdci člověka. Věty, kterými se někteří muži průhledně brání: A to se jako ani nesmím koukat?, jsou přesně ty, které to prozrazují. Klidně koukej, řekla bych, ale nebuď sprosťák.
Jsem však velice vděčná za to nastolené téma. Nejvíc za upozornění, že můžeme nenápadně a nenásilně pomoci. Každý se někdy ocitneme v situaci, kdy vidíme, že někdo překračuje něčí hranice, obtěžuje někoho jiného nebo se k tomu schyluje. Můžeme se zastat ženy, holky nebo mládence před obtěžováním, šikanou nebo násilím ještě dřív, než to vypukne naplno. Můžeme tak zabránit trojímu zlu. Hříchu toho, kdo jej páchá, bolesti toho, kdo je obětí a traumatu všech, kdo toho byli svědky. Což není vůbec málo. Co myslíte?
Psáno pro Proboha!