Je zvláštní pocit držet v rukou knihu, kterou jsem sama napsala. Mohlo by se zdát, že po jednadvacáté už to bude všední, ale není. Cítím se rozechvěle, nedůvěřivě listuju, mám tendenci kontrolovat, jestli jsou uvnitř všechna slova, která jsem do ní vložila. Začítám se a nemůžu uvěřit: Tohle jsem fakt všechno napsala já? Trochu se mi sevře kolem žaludku lehkou trémou, jestli je to srozumitelné, jestli mě čtenáři pochopí. Ale už se nedá nic dělat, už se nedá nic opravit, už jsou mé myšlenky a pocity veřejné. Tak doufám, že někomu k něčemu budou.
Paní Hanko, zdravím Vás a přeji Vám ten hezký pocit držet v rukou novou knihu. Včera jsem byla na besedě v naší knihovně a paní spisovatelka z blízkého okolí nám říkala, že ji právě včera došel balík nových výtisků její další knihy a jaký je to nádherný pocit mít v rukou novou knihu. A už přemýšlí o tématu k nové knize.
Vaše knížky čtu ráda, podstatnou část jich mám doma a těším se na tu novou. Jsou pro mě potěšením i zamyšlením.
Přeji Vám, aby jste ještě další knížku vydala.
27.8.2021 Iva K.
Děkuji.
Zdá se mi, paní Hanko, že je to Vaše (zatím) nejupřímnější kniha. V každé předchozí jste sice určitě také svá a až odvážně sdílná při vpuštění čtenáře do soukromí rodinného i do Vašich myšlenek a pocitů, ale přece něco důležitého jakoby trochu obcházíte. A jsou to věci, jejichž zvládnutí Vás musely stát v životě hodně energie. Záměrně nekonkretizuji, nechci „spoilerovat“. Myslím, že Vaše už tolikrát znovu a znovu prokázaná schopnost vnímat, hledat „ber kde ber“ a hlavně pak dál rozdávat radost a krásu (potěšení) tomu zvládnutí asi docela napomohly. Je to pro mě vždy zajímavé, jak někdo přibližně +-stejně starý, +- obdobně založený a v +- obdobných životních rolích a situacích reflektuje život kolem sebe. I za tuto knihu Vám děkuji.
Děkuji. Cítím to podobně a jsem ráda, že jste to „vyčetla“. 🙂