Je jen málo lidí, které nikdy neslyšíte nadávat na počasí

Ráda bych mluvila dnes o počasí. Proč? Je to přece jedno z nejběžnějších komunikačních témat. O počasí se můžete bavit s kýmkoli a kdekoli. Je to téma, které nejspíš nepřináší žádné rozbroje. O otravném dešti, mrzutém sychravu nebo úmorném horku se dá prohodit pár nezávazných frází s prodavačkou v obchodě, s člověkem ve společném výtahu, náhodným spolucestujícím ve vlaku. Shodným názorem na počasí lze zahájit jakoukoli další konverzaci s lepší vyhlídkou na porozumění. Je zvláštní, jak často se shodujeme, že déšť je nepříjemný a zima protivná, zatímco slunečno je správné a přiměřené teplo chvályhodné. Většina lidí sdílí zálibu v teplém počasí a přála by si mít zimu se sněhem, chladem a vším, co k tomu patří, nanejvýš tak dva týdny v roce kolem Vánoc. Jinak je to obtížné, nepříjemné, nežádoucí. Přijde mi to nefér. V únoru nebo listopadu má být sychravo, mokro a chladno, ne?

Je jen málo lidí, které nikdy neslyšíte nadávat na počasí. Čím to je? Proč tolik inteligentních, vzdělaných a jinak sympatických osob při hovoru o počasí víc nepřemýšlí? Oč je horší chlad než teplo? Co je špatného na dešti? Je to jedna z mála věcí, které si hned všimnu. Úplně mě to uhodí do ucha. Za zvlášť podpásové se mi zdá posuzování počasí vzhledem ke Stvořiteli. Vždyť on je autorem všeho! Vymyslel všechny meteorologické zákonitosti a uvedl je v život. Spustil ten dokonalý systém. Jak můžeme remcat proti něčemu tak neuvěřitelnému?

Souhlasím s výrokem, že neexistuje nevhodné počasí, jen nevhodné oblečení. Je jen málo lidí, které nikdy neslyšíte nadávat na počasí. Ráda bych k nim patřila.