Dnes! Konečně nastal ten správný čas. Konečně si dopřeju jedno unikátní potěšení. Už se na ně těším aspoň tři týdny. Od prvních ostrých slunečních paprsků, od prvního zavanutí svěžího jarního vzduchu, od prvních náznaků nových listů na větvích stromů se nemůžu dočkat. Strašně moc se těším na jarní úklid.
Nikterak mě nebaví uklízet v zimě. Připadá mi to nějak nehygienické a snad i neekologické. Je moc velká tma, zima a člověk by měl šetřit energií. Elektrickou i svou vlastní. V zimě je všechno gruntování nějak obtížnější. Zato na jaře! Tehdy to jde skoro samo.
První paprsky jarního sluníčka ostře nasvicují každou pavučinu, vrstvu prachu i šmouhy, které ještě včera nebyly vidět. Přece nebudu uklízet neviditelnou špínu? Když ji ale vidím, nemohu to tak nechat. Svěží jarní vzduch mě nutí vyvětrat peřiny, vyprat záclony, vymést pavučiny a vyhnat zatuchlinu z bytu a také vyměnit určité teplé zimní položky šatníku a botníku za lehké jarní. Nesměle se deroucí listy mladých narcisů a tulipánů, rašící pupeny na keřích a stromech mě lákají k pravidelnému pozorování. Jenže okna jsou za celou zimu tak špinavá, že není moc dobře vidět. Umýt okna znamená lépe vidět, jak bouřlivě jaro přichází, jak nám to všechno pěkně klíčí, pučí a roste.
Minulou sobotu jsem se do té práce nemohla pustit, protože drobně poprchalo a přece jen ještě bylo chladno. Ne ne, na jarní úklid musí být hezky slunečné počasí, jinak by si toho člověk ani neužil. Vydržela jsem tedy ještě těch pár dní, ale snadné to nebylo! Každý pohled na pavučiny natažené v rozích, na oblaka prachu zachycená v záclonách, na smutné unavené listy pokojových kytek mě dráždil. Ale řekla jsem si: Ne. Jarní úklid, to nesmí být otročina. Jarní úklid je obřad. Ten si chci vychutnat.
Dnes ráno jsem se probudila do jasného dne plného slunečního svitu. Ptáci zpívají, že si mohou hrdélka strhat. Rychle se nasnídám a už se nemůžu dočkat, jak nanosím květináče do vany, sundám všechny záclony a nacpu je do pračky, napustím si do kbelíku vodu a namíchám tajnou směs čisticích prostředků na mytí oken a vyrazím do boje se špínou. Netrpělivě se těším, až svléknu povlaky z peřin a budu muset vyčistit balkón, abych je dala vyvětrat. A taky až osprchované kytky rozdělím na ty, které si žijí vcelku dobře, a ty, které nutně potřebují přesadit, a zkusím to ještě do večera zvládnout. A až budu v šuplíku hledat další žabky na záclony a zjistím, že zásuvka potřebuje urgentně přerovnat… Už to znám a je mi jasné, že jedna práce vyvolá druhou, bude to úplná řetězová reakce, a že na oběd bude jen nějaká polévka a večer budu úplně vyřízená, ale to nevadí, s tím počítám. Budu šťastná. Jarní úklid totiž je potěšení.