Jedna paní se mě ptala, jak to dělám, že pořád nacházím něco krásného, že se pořád raduju z nějakého toho potěšení. Že ona si na to, jak je den dlouhý, ani nevzpomene. Chvilku jsem nevěděla, co říct, ale pak mi to došlo. No to je ono. Kdybych nehledala, asi bych taky nic nenacházela.
Po mnoha letech zkoumání už zcela jistě vím, že potěšení se vyskytuje ne jednou týdně, ne jednou denně, ale tolikrát, kolikrát člověk chce. Potěšením může být všechno, záleží na tom, zda se rozhodnu tak na svět a své místo v něm hledět. Nejspíš jsem pochopila, že štěstí je otázkou rozhodnutí. Myslím, že vděčnost se stala mým životním programem. Není vždycky snadné se pro vděčnost rozhodnout, ale vždycky je dobré to udělat.