Skip to content

Hana Pinknerová

O životě, knihách a potěšení

Menu
  • Úvodní stránka
  • Knihy
  • Knihomolka
  • Nahrávky
  • Obchod
  • Blog
  • Domácí škola
  • Fotogalerie
Menu

Chtěli byste, aby vás upozornili?

Zveřejněno v 25 února, 2019 od Hana

„Mami, máš na zubech rtěnku,“ upozornila mne včera dcera, když jsme se chystaly vyjít z domu. Ještě jsme si v předsíni nasazovaly čepice, vázaly šály a braly rukavice a přitom jsme na sebe navzájem dávaly pozor. Přece nebudeme chodit po venku jako hajdaláci! Vděčně jsem přijala upozornění a olízla si přední zuby. Ještě, že si toho moje bystrá holubička všimla. Vždycky si připadám trapně, když mne na nějaký nedostatek upozorní cizí člověk. Nevím vlastně, co je horší – jestli když mne někdo upozorní, že mám šmouhu na tváři nebo větvičku ve vlasech, anebo když mne nikdo neupozorní a já až večer doma zjistím, že jsem tak chodila celý den.

Sama vím, jak je těžké něco takového někomu cizímu diskrétně říct. Pořád je tu totiž možnost, že si toho dotyčný všimne sám, nedostatek napraví a může se utěšovat, že nikdo jiný nic nepostřehl. Minulý týden jsem něco nakupovala a paní pokladní trčelo z tmavých vlasů nějaké bílé chmýří.  Utkvělo jí nad ofinou, kde je sama určitě nemohla zahlédnout. Než mi spočítala nákup, bojovala jsem sama se sebou. Říct neříct? Upozornit neupozornit? Co by bylo milejší mně?  Kdyby mi nikdo nic neřekl a já večer doma před zrcadlem zjistila, že jsem chodila celý den s bílým smetím ve vlasech? Chtěla bych upozornění, rozhodla jsem se. A tak jsem řekla:„Promiňte.“ A lehce sňala to bílé z vlasů paní pokladní. „Měla jste ve vlasech nějaké chmýří,“ ukázala jsem v prstech. Rozpačitě mi děkovala a prsty si upravovala účes. „To nic, to se může stát každému,“ řekla jsem na rozloučenou. Šla jsem domů s dobrým pocitem, že to tentokrát dobře vyšlo.

V neděli jsem si všimla, že v textu písničky, co jsme zpívali na bohoslužbě, trčí hned v prvním řádku hrubka. V mých očích tam zářila ještě zřetelněji než bílé chmýří v tmavých vlasech paní prodavačky. Co udělat? Neurazí se, když jim to řeknu? Nebudou si myslet, že se povyšuju? A koho vlastně upozornit? Přiznám se, neodvážila jsem se. Ale příště to určitě udělám. Já bych upozornění chtěla.

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Košík

Nabídka knihkupectví

  • Beletrie (709)
  • Dětská literatura (833)
  • Křesťanský život (244)
  • Nezařazené (20)
  • Poradenství (312)
  • Společenská literatura (273)
  • Teologie (374)

O mně

Hana Pinknerová je žena mnoha talentů. Ráda jí, a proto dobře vaří. Je zvědavá, a proto ráda naslouchá lidem. Ráda čte, možná proto provozuje knihkupectví. Kromě toho taky píše knížky, přednáší na různá témata, jezdí na koloběžce a zkouší zase hrát na klavír. Baví ji život a hledání Božích milostných vzkazů.

Poslední kniha: Jak poznám, že mě miluje (KNA 2021

Všeobecné obchodní podmínky
Osobní údaje a GDPR

Sleduj a sdílej :)

Follow by Email
Facebook
fb-share-icon
YouTube
© 2023 Hana Pinknerová | Powered by Minimalist Blog WordPress Theme