„Hlavně to zdraví!“ přálo mi nespočet zákazníků na konci loňského roku. Řeklo by se, že to bylo přiléhavé, protože jsem zdravě nevypadala a ani jsem moc zdravá nebyla. Někde jsem se nachladila a do toho jsem chytla poprvé v životě kovid. Pár dní jsem strávila v posteli, ale v předvánočním čase žádný knihkupec v posteli nevydrží. Ani já ne.
Kuckala jsem a smrkala, pokoušela jsem se ze sebe dostat to nejlepší, ale moc toho k dispozici nebylo. Uvědomovala jsem si, jak moc přání dobrého zdraví potřebuju. Věřím totiž, že to, co mi kdo přeje, se také stane. Jenže když jsem se nad tím hlouběji zamyslela, objevila jsem, že to zdraví není až tak důležité. Když jsem totiž ležela v horečkách doma v posteli a nebylo mi dobře, strašně moc jsem si užívala, že o mne někdo láskyplně pečuje. Umíte si jistě představit, že jsem neměla moc chuti k jídlu, dokonce jsem na pár hodin úplně ztratila čich a chuť, ale můj muž mi vařil zázvorový čaj a přinášel čerstvé ovoce. Když zjistil, že mé smysly zůstaly soustředěny na zrak, sluch a hmat, zmizel na nějakou dobu z domu. Neuvěříte, co mi k uzdravení přivezl. Projevilo se, že mne za ta léta opravdu zná.
Jednak se na mém nočním stolku objevila váza s kyticí barevných květin, listů a větviček, což za uzdravující moment musí považovat opravdu každá žena, já tedy rozhodně, ale hlavně, a teď se nesmějte, protože se jedná o něco naprosto vážného, jsem dostala dárek k Vánocům o něco dřív. Určitě jste už někdy viděli takové ty kýčovité krajinky s kluzištěm, domečky, světýlky a točícími se bruslaři. Led znázorňuje zrcadlo a v něm se odrážejí všechna světýlka a točící se postavy bruslařů. Svítí to, pohybuje se to a hraje to (v našem případě) osm koled. Tohle mne muselo dost rychle uzdravit, chápete? Je to kýč jak bič, ale má nesporné uzdravující účinky.
Pokud někdo jako můj muž, který je podobným kýčem naprosto nedotčen, neuznává jej a nikdy by se jím nezabýval, koupí své ženě něco takového, musí ji nesporně milovat. Taková láska uzdravuje. Já nevím, jestli jsem o to smrkala míň, ale zcela jistě jsem se cítila silně milována. Vůbec mi nevadilo ležet v horečkách v posteli, smrkat, kašlat a cítit se mizerně. Věděla jsem, že mne někdo opravdu bezpochyby miluje. Bylo mi opravdu lhostejné, kdy budu moci jít znovu do práce, ačkoli to bylo tak moc v tomto období důležité. Právě v těch chvílích, kdy jsem vypadala hrozně, cítila se bídně a můj muž ze mne fakt nic neměl, jsem se cítila velmi silně milována. Chápete, že zdraví nemůže nikdy předstihnout lásku?
Rozumím, že zdraví může stát na žebříčku hodnot velmi vysoko. Jsem si ale naprosto jistá, že láska všechno překoná.
Psáno pro Proboha!