O životě, knihách a potěšení
Na zahradě nám v trávníku vyrašily dva trsy jetele. Krásné lístky se zřetelnou bílou kresbou vypadaly tak krásně, že se mi zachtělo si jich pár utrhnout do vázičky na kuchyňské okno. Kdyby tam tak byl ještě čtyřlístek! Přiklekla jsem na trávník a pustila se do hledání. Žádný jsem nenašla. Chvíli jsem o tom přemýšlela a…
Zlatý prach je něco zvláštního, slavnostního, lesklého, výjimečného, co dá našemu životu na chvíli pocit luxusu. Může to být spousta věcí, pro každého ta jeho. Ten termín jsem slyšela poprvé od své kamarádky, která přišla na můj večírek a aby mi to vysvětlila, zkusila mi vyprávět příběh. Jako učitelka základní školy, kde vystavují na vysvědčení…
Poměrně často se v různých rozhovorech objevuje dotaz: Co byste si s sebou vzal na pustý ostrov? Ať už se tato otázka ve skutečnosti týká nejoblíbenější knihy nebo nepostradatelných předmětů, vždycky má za cíl ukázat něco hlubšího o dotázaném člověku. Jaké jsou jeho hodnoty, je-li materialista či mu záleží na vztazích, nebo dokonce má-li domácího mazlíčka. Nepamatuju…
Mám ráda vernisáže, ale pokud je sama pořádám, mívám z nich trému. Nevím proč, protože je to zbytečné. Obrazy už visí, program na mně nezávisí, jsem jen hostitelka. Přesto jsem nervózní. Přijde dost lidí? Nebude jich moc? Budu mít dost skleniček? Nechápu. Samé nepodstatné starosti. Možná je to pro sladký pocit úlevy, když se to…
„To není možné, já z toho pečení snad nevyjdu“, povzdechla si moje kamarádka u šálku kávy. Setkaly jsme se v polední pauze na oběd, protože jsme se potřebovaly domluvit. „Tak přijdeš hned po práci, jo?“ ujišťovala se starostlivě, „to víš, budeme péct z osmi kil mouky.“ „Spolehni se, přijdu,“ uklidňovala jsem ji. Inu vdávat dceru, to není jen…
Některé dny ani nestihnu vybrat noviny za schránky. Jiné, trochu klidnější dny, je stačím zběžně prolistovat. A vstanu-li včas a nevrhnu se na nějakou domácí práci hned zrána, ráda si denní tisk po snídani přečtu. Ale jen málokdy jsem se tak těšila na ranní čtení novin, jako v posledních dnech. Nemohla jsem ani dospat, jak jsem…
Potkaly jsme se s mou kamarádkou Magdou. Měla šílený účes. Vypadala fakt hrozně. Nejspíš jsem na ni koukala dost vyděšeně, protože si ukázala na vlasy, pak mávla rukou, zatvářila se znechuceně a vysvětlila mi: „Tohle? Ach ano, špatná kadeřnice. Co naděláš?“ Soucitně jsem pokývala hlavou a zeptala se jí, jestli nechce telefon na mou kadeřnici. Chtěla….
Mám moc ráda ve vázách květiny. Nemusí to být vždycky přímo květiny, stačí mi i větve, větvičky, trávy, ano i plevel. Od jara do podzimu je mi hej, máme totiž u domu malou zahrádku a tam se vždycky najde něco, co bych mohla utrhnout do vázy. Rovněž z procházek do přírody si přinesu téměř pokaždé nějakou…
Autogramiádu jsme naplánovali na neděli. Jindy jsme se totiž nemohli všichni sejít. A nakonec je to jedno, beztak vždycky někdo z pozvaných nemůže. Bylo to moc hezké. Program měl celkem obligátní skladbu – rozhovor o zákulisí, hudba, čtení, občerstvení a volná zábava.
Děkuji všem, kdo jste přišli na autogramiádu mé 20. knížky. Videozáznam programu se zpracovává, tak jako ochutnávku pár fotek od vás, kdo jste přišli.