Autor: Hana

Já vím, že je začátek dubna! Ale jen potřebuju sdělit, že ve svých zamyšleních na každý den jsem se posunula z dubna do července. Napadlo mne totiž typicky červencové téma – oslavy a dárky. Já mám totiž v červenci narozeniny. ke květnu a červnu se vrátím později. Zatím mi to pořád jde dobře. Jsem tím…

Mé psaní zdárně pokračuje. Pořád ještě si netroufám říct, že to fakt dokončím, ale doufám, že mi Táta pomůže. Po lednu a únoru, které jsem napsala skoro jedním tahem, jsem dostala nápad na březnové téma. Jenže v průběhu psaní těch zamyšlení o setkáních, mě přepadlo téma dubnové. Modlitba! Nikdy bych si nemyslela, že jsem tak…

Vždycky jsem hlasitě prohlašovala, že neuznávám taková ta čtení na každý den. Tvrdila jsem, že ty textíky jen nahrazují poctivé osobní denní čtení bible, že je to levné a povrchní. Přišlo mi to hloupé. Proč chodit ke kováříčkovi, když můžete jít ke kováři? A teď jsem něco takového začala sama psát. Zarazilo mě, když mi…

 „Ale tak si stanov hranice,“ radila mi kamarádka, když jsem si jí postěžovala, že toho mám moc. „To je to tvé dědictví po mateřství, kdys musela být pořád k dispozici a na tvé zájmy nezbýval čas.“ Pokývala jsem hlavou, protože mi to připadalo logické. Jasně, když je člověk maminka a stará se o dvě děti, samozřejmě…

Bloumala jsem obchodním domem a nemohla se rozhodnout, vybírala jsem totiž dárek pro jednoho kamaráda. Chtěla jsem koupit dárek trochu formální, který by ale zároveň nesl určité osobní poselství. To jsem si dala těžký úkol, povzdechla jsem si sama nad sebou a přesunula se z drogérie do oddělení sportovních potřeb. Co vlastně chci svým dárkem říct?…

„Můžeme se vůbec radovat?“ zeptal se mě před bohoslužbou jeden z mládenců z kapely. „Když víme, jaké hrozné věci se dějí na Ukrajině, tak se přece nemůžeme bavit a radovat. Nebo snad ano? Nebylo by to strašně nesoucitné?“ Přišlo mi, že je ztrápený a opravdu to řeší. Jak může hrát chvály s radostí? Sama jsem prožívala, že…

Neodolala jsem a koupila jsem si hyacint. Plastový kelímek s cibulkou a prvními rašícími listy jsem vložila do bílého kameninového čtvrtlitráku po babičce a postavila v pokoji na okno. Kelímek byl černý a ani květinářka mi nedovedla říci, jakou barvou hyacint pokvete. Budu se muset nechat překvapit. Dny ubíhaly a já jsem si pro samou práci skoro…

„Já to klidně těch pár dní ještě vydržím,“ broukala jsem si pro sebe, zatímco jsem schovávala ramínko s novou jarní sukní zpátky do skříně, „však už to nemůže dlouho trvat.“ Strašně jsem se těšila, až si tu novou sukni vezmu. Poprvé v životě jsem si nechala šít sukni. Když jsem uviděla za výlohou krejčovského salónu tu…

Vlekla jsem se domů z práce. Dnes jsem se cítila opravdu unavená. Zimní kabát mě tížil na ramenou, nohy v kozačkách jsem sotva zdvihala a taška s nákupem potravin k večeři se zdála k neunesení. „Asi mi chybí vitamíny, nebo možná sluníčko,“ napadlo mě. Mohl by to být pěkný modravý podvečer, kdybych ovšem nebydlela ve městě. Skoro v samém centru. Tady…

„Já nevím, jestli mě ještě vůbec má rád?“ zahysterčila si Jana. Seděly jsme spolu na zahrádce malé hospůdky nad objednaným pivem a čekaly jsme na topinky. Letní podvečer byl perfektně vhodný pro náš záměr. Nutně jsme potřebovaly probrat důležité novinky a poskytnout si vzájemnou podporu. To nám to pěkně začíná, napadlo mě v odpověď na Janinu…