Útočí to na mou pozornost ze všech stran. Hraje na emoce. Vzbuzuje vášně, pocity ohrožení a strach. Namlouvá se mi, že se mám vlastně zle, avšak záchrana je možná. Argumenty často nemají nic společného s logickým uvažováním a možná už ani nikdo nečeká, že by reálná fakta mohla o něčem rozhodnout. Na všech nárožích, na plotech a skoro denně ve schránce mi někdo nabízí záchranu. Ano, řeč je o volbách a předvolebních kampaních.
Vážím si toho, že mohu volit. Jsem tak stará, že si pamatuju ještě volby, v nichž jsme si “vybírali” z jedné strany. Nikdy mi to nezevšední. Politiku sleduju a zajímá mne i v období mezi volbami a ještě pořád mám slušnou paměť. Snažím se brát v úvahu všemožné souvislosti, a tak se mi často stává, že se nestačím divit. Říkám si, že tvůrcové předvolebních kampaní pravděpodobně považují občany za úplně hloupé. Těch slibů! Těch nesmyslných slibů. Těch neuskutečnitelných slibů!
Dráždí mne nestoudné lži a nestoudné sliby. Nejsem slepá, hluchá a ani hloupá. Vím dobře, že nemohu dostávat třináctý důchod, bydlení, dopravu a luxusní zdravotní péči zdarma. Jasně si uvědomuju, že potřebujeme zachovat obranyschopnost naší země. Nikdo nemůže mít všechno. V naší zemi se máme moc dobře. Mou důvěru nemohou získat ti, jehož politiku jsme v naší rodině v minulosti pocítili. Přinesla nám lež a křivdy. Nikdo z mých rodičů nesměl studovat, jeden dědeček přišel o statek, druhého dědečka – soudce poslali pracovat do sklárny. Já sama jsem musela lhát o tom, že chodím do kostela, abych se vůbec dostala na střední školu. Přece si to nevyberu znovu. Ti, kdo volají po změně režimu, mi nahánějí hrůzu. Já si ten předchozí režim pamatuju. Všechnu tu šeď, tíseň, omezenost, chudobu, strach, pokřivenost, lži. Zavřené hranice, prázdné obchody, nemožnost studovat, tvořit, věřit a pracovat podle svého srdce i svědomí.
Nehodlám nikomu vnucovat své názory, ale nemohu je nesdílet. Svoboda pro mne má velkou hodnotu, protože jsem poznala, jaké to je, když chybí.
Psáno pro Katolický týdeník