Nedávné události u nás i ve světě, kdy jedinec nedokázal udržet svou nenávist v úrovni myšlenek nebo slovních projevů a vzal do ruky fyzickou zbraň, nahánějí hrůzu. Ať to byla střelná zbraň nebo berla, obé posloužilo k násilnému útoku. Hrubá slova a výhrůžky už nestačily.
Před časem jsem psala o seznamech, na nichž se ocitají lidé z jedné strany názorového spektra, aby bylo jasno, kdo si zaslouží za svůj nesprávný názor potrestat. U některých jmen byly dokonce značky lebek. Je to málo zřetelný náznak? Někteří čtenáři se tomu smáli. “Jak tohle může brát někdo vážně? Vždyť to je jen taková hloupá legrace, kromě toho, musíš přiznat, že na obou stranách názorové barikády se nadává a vyhrožuje.” I když nemám žádný důkaz, že by někdo z té strany, která byla v těch seznamech kompletována, vyhrožoval podobným způsobem, vyloučit to nemohu. Nedělám si iluze, jsme všichni chybující lidé. Pokud něco takového existuje, je to stejně špatné, jako to, s čím jsem se mohla setkat. Podstatné však je něco jiného. Existují tu lidé, kteří takto uvažují. Existují tu lidé, kteří takto uvažují a navíc jdou a sepíší seznamy. Jak daleko je k tomu, aby takto uvažující lidé vzali seznam a šli reálně trestat? Vidíme, že je to skoro tady.
Nikdo z nás by neměl schvalovat jakékoli násilí, každý by se měl distancovat od agresivních, vulgárních a násilných slov. Ale nesouhlasit jen se slovy to nestačí. Podhoubím slov jsou myšlenky. Kde se to vezme, že nějaký normální člověk najednou začne vyhrožovat novináři nebo novinářce, který nepíše tak, jak by se mu líbilo, fyzickou likvidací, mučením, bolestí, násilím. Nálepky jako komunista, fašista, dezolát, libtard, lepšočlověk a já si ani honem nevzpomenu na všechna ta pojmenování, která začnou létat vzduchem, jakmile člověk vyjádří nějaký názor. A máte-li nálepku, už nezáleží na tom, kdo doopravdy jste a co si doopravdy myslíte a říkáte, ale jste zařazen do tábora určeného buď k adoraci nebo k potrestání. Strašně rychle obviňujeme druhou stranu z nenávisti, již cítíme sami. Slovy to nezačíná, protože málokdo z nálepkujících by dokázal vysvětlit obsah pojmu, jímž nálepkuje. Prostě se hodí místo argumentu a vedení řádné diskuze střelit nějaké nepřátelské slovo. Je to jednodušší, méně pracné, nemusíte nic vědět, jen víte, že se vám to nelíbí, a tak střelíte slovo, které vám připadá jako odborná nadávka. Co jiného všechny ty nálepky jsou?
Domnívám se, že se potřebujeme namáhat myslet. Nezměníme ty okolo. Takovou moc nikdo nemá. Ale můžeme mít vliv. My můžeme, každý sám u sebe začít s námahou přemýšlení. Nebude snadné přestat používat nálepku místo argumentu. Na hrubá slova výhrůžky ani nepomyslíme. Možná budeme méně projevovat své názory, když to bude pracnější. Nemyslím, že budou někomu chybět. Místo výstřelu první myšlenky můžeme zvážit, co je za tím. Proč mě chytá taková nenávist? Co se mě to tak dotklo, že reaguju jako nesnášenlivý a posměšný jedinec? Dokud nezačneme pracovat se svými myšlenkami, abychom věděli, proč se vztekáme, proč nadáváme a proč vyhrožujeme, nikam se nedostaneme a svět kolem nás bude hrubnout a pustnout. A možná že i výstřely budou skutečné.
Psáno pro Proboha!