Stalo se pěkným zvykem přát si hezký den. Je to taková věta navíc, kterou přidáme k obligátnímu na shledanou. Připadá mi jako třešnička na kopečku šlehačky na pudinkovém poháru nebo jako lehký střik balsamica na zeleninovém salátu. I bez toho přání se můžete vlídně rozloučit, ale s ním je to lepší. Dotaženější. Nemáte ten pocit?
Já na podobné drobnosti hodně dám. Mám je ráda. Líbí se mi, když jsou věci dotažené, dokonce i v konverzaci. Ačkoli musím přiznat, že když jsem se poprvé setkala s větou: Mějte hezký den, připadala jsem si jako ve špatně nadabovaném americkém filmu. Jenže pak jsem tomu přišla na chuť. Cítím se pak dobře, řekla bych tak jako polichoceně, když mi někdo přeje, aby můj den byl hezký. A já moc ráda taková přání vyslovuju. Zdá se mi, že bych snad mohla na kvalitě dne toho člověka mít i nějaký podíl. A já bych chtěla, aby díky mně byl svět krásnější. Kdo by to nechtěl?
Včera mi bylo v práci zima, bojovala jsem s lehkým nachlazením a zapomněla jsem si vzít s sebou svačinu. Přes polední přestávku venku pršelo a navíc jsem čekala na ohlášený balík, tak jsem si místo oběda uvařila čaj a snila o posteli. Do toho vstoupil do obchodu starý pán a sháněl knihu, která vyšla někdy hodně dávno. Posílala jsem ho do sousedního antikvariátu, ale on tam nechtěl jít, protože venku pršelo. To byla situace! Po pár minutách pršet přestalo a pán se rozloučil. Při odchodu mi tak hezky popřál pěkný den, že se mi hned udělalo lépe. Funguje to, zaplesala jsem.
Pak jsem obsluhovala dvě paní, starší manželský pár a nějaké studenty. Byli všichni přiměřeně zdvořilí, něco si koupili, ale na mé přání hezkého dne při rozloučení nikdo z nich nereagoval. Řekli jen na shledanou a odešli. Připadala jsem si ošizená. Proč mi taky nepopřáli hezký den? Vždyť by jich neubylo. Zklamalo mě to. Cítila jsem jakousi drobnou prázdnotu, nějakou nevyužitou příležitost. Musela jsem se zamyslet, proč se mne to dotklo. Vždyť nikdo z těch zákazníků nebyl nezdvořilý nebo hrubý. Chovali se normálně a nemyslím, že by se jim dalo něco vytknout. Jen nebyli mimořádně laskaví. Aha.
Nejspíš v těchto dnech, kdy prožívám kromě své rýmy i tíži pokračující války, nejistotu ohledně politického vývoje naší země a nepředvídatelnost budoucnosti i v celosvětovém měřítku, potřebuju i trochu mimořádně čerpat. Takové přání hezkého dne by mi asi trochu pomohlo. Zdá se mi, že se všechno dá lépe snést, když jsou k sobě lidé laskaví. Když někdo někoho pustí před sebe ve frontě, někdo se na vás na ulici hezky usměje, někdo vám složí kompliment, nebo pošle povzbuzující esemesku. Snažím se to sama dodržovat a být na lidi laskavá. Nosím barevné oblečení, aby bylo na ulici veseleji. Usmívám se na kolemjdoucí. Přeju hezký den. Když doma peču buchtu, podělím se o ni se sousedkou. Ale někdy bych potřebovala, aby se někdo taky tak choval ke mně.
Chvilku jsem si to vyčítala. Moc dlouho ne. Každý někdy potřebuje nějakou tu mimořádnou laskavost.
Psáno pro Proboha.cz