Od původního významu řeckého slova „evangelium“ (dobrá zpráva, případně odměna tomu, kdo nese dobrou zprávu) prošel obsah pojmu evangelium na samém počátku křesťanství několika proměnami. Ježíš užíval pravděpodobně hebrejské sloveso s významem „nést dobrou zprávu“, pro Pavla z Tarsu znamenal tento termín označení zvěsti o Ježíšově vzkříšení, Marek, autor nejstaršího evangelia, spojil toto pojetí s výkladem o nejdůležitější části Ježíšova pozemského života a po určité době začali křesťané chápat první větu jeho spisu („Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího“) jako název a později i jako označení svébytného literárního žánru, typu Ježíšových biografií. Na základě výkladu o těchto proměnách pojmu autor přispívá též k zásadní diskusi o okolnostech, za nichž synoptická evangelia a evangelium Janovo vznikala.
