Drobná dárková publikace, která potěší. Bezmála tisíckrát již lidé z Domácího hospice Cesta domů otevírali dveře domova, kde někdo umíral, a jeho blízcí mu chtěli být nablízku. Každé dveře byly jiné, každý osud za nimi také. Autorka vybrala pár desítek příběhů, které vás dojmou i potěší, možná vás zbaví strachu, ale především v nich asi potkáte kus sebe.
V knize je třicet tři kratičkých příběhů o životě, lásce a smrti – třicet tři variant na pět nejdůležitějších „hospicových” vět, které jsou v nejrůznějších obměnách věrnými souputníky umění doprovázet umírajícího: děkuji, odpusť mi, odpouštím ti, mám tě rád, můžeš jít. Každý příběh má v pozadí nějaké téma, které se v době umírání řeší, např. komunikace s dětmi, jimž dospělí umírají, sdělování diagnózy a prognózy, odvaha k péči v domácím prostředí, loučení v pestrých podobách, složité rodinné vztahy a vazby. Kulisy a osoby příběhů jsou pozměněny tak, aby protagonisté zůstali v anonymitě, podobnost se skutečnými osobami tedy může být jen náhodná. Když vám ale příběhy připomenou něco z vašeho života, bude to úplně v pořádku. Jde o optimistické čtení se silným nadějným nábojem.
