Který křesťan by neznal Jana Kalvína? Ale zdaleka ne pro všechny má jeho jméno stejnou váhu. V některých kruzích je ctěn skoro jako nějaký světec, jinde zase proklínán jako strašlivý zloduch. Jeho jménem se začal označovat souhrn reformovaných doktrín, jak se na nich shodli zástupci reformovaných církví z celé Evropy v Dordrechtu půl století po Kalvínově smrti.
Naše země byly spjaty s Kalvínem od doby reformace. Mezi jednotou bratrskou a Ženevou bylo čilé spojení a postupem času se jednota svým charakterem i vyznáním do značné míry přiblížila k reformované církvi. Vzhledem k událostem, které následovaly po Bílé hoře a především po vydání Obnoveného zřízení zemského, se čeští čtenáři v naší zemi neměli kdy s Kalvínem seznámit. Znovu se pak v Čechách křesťané ke Kalvínovi vrátili až po třech stech letech.
I po pěti stoletích nám má Kalvín pořád co říct a můžeme se od něj mnohému naučit. Jeho dílo sice stále ještě čeká na zpřístupnění českému čtenáři, ale o jeho životě můžeme číst již nyní. Je to život rozhodného bojovníka proti papežským bludům, věrného kazatele a trpělivého pastýře. Tato kniha bude pro mnohé povzbuzením k usilovnější práci na Boží vinici a k horlivějšímu následování Pána Ježíše Krista.
Vlastimil Svatopluk Juren (1864–1951) sloužil jako farář Českobratrské církve evangelické ve sborech v Hustopečích a později v Lounech. Zasloužil se o otevření první české školy v Hustopečích, kde navazoval na práci svého předchůdce Františka Šebesty (1844–1896).
