Takový zážitek může člověka zlomit, nebo ho posílit. Jaro Křivohlavý (nar. 1925) dosáhl toho druhého. Když ho jako sedmnáctiletého studenta gymnázia zatklo gestapo a odvezlo do koncentráku, přežil zde i díky svým dvěma láskám – psychologii a křesťanské víře. „Kdybych nevěděl, že Ježíš je tu s námi, šel bych do drátů,“ řekl mu jeden spoluvězeň. Jít do drátů tehdy znamenalo jít na jistou smrt.Tři roky dělal Jaro Křivohlavý na kladenské šachtě, než mohl začít studovat vytouženou psychologii. Věnoval se oblastem, které se dotýkají každodenního života většiny z nás: bezpečnosti práce, psychologii zdraví a nemoci, tvořivému řešení konfliktů – tomu poslednímu i přes upozornění jednoho profesora: „V socialismu žádné konflikty nebudou, tudíž nemá cenu o nich psát a studovat je.“Jaro Křivohlavý se stal ve svém oboru uznávanou autoritou. Publikoval bezmála čtyřicet odborných a popularizačních knih, přednášel a přednáší na vysokých školách v ČR i v zahraničí. Tři volební období – tedy maximální počet – byl členem nejužšího vedení evangelické církve. Miluje hudbu, cestování – a pochopitelně svou rodinu. A protože hovoříme s psychologem, dozví se pozorný čtenář nejen mnoho o něm, ale také něco o sobě samém.
