„Když Selma řekla, že se jí v noci zjevila okapi, věděli jsme, že někdo z nás brzy zemře,“ zahajuje své vyprávění Selmina desetiletá vnučka Luisa. Selmě se dosud zdálo o africké antilopě třikrát a pokaždé potom někdo z vesnice zemřel, proto jsou její obyvatelé rázem ve střehu. Někteří cítí, že nyní je nejvyšší čas vyrukovat se zamlčovanou pravdou. A když konečně přijde smrt, její okolnosti jsou mimo očekávání všech.
Prostřednictvím Louisy odhalujeme život malé poklidné vesnice s magickou atmosférou. V Selmině domě, v němž děvčátko vyrůstá, nalézají útočiště leckdy bizarní sousedé, které navzdory neurózám, vrtochům a rozdílnosti povah spojuje tolerance vůči jinakosti a snaha pomáhat si. Žijí tu také Luisini rodiče zaměstnaní krizí středního věku natolik, že jim sotva zbývá čas na dceru a její výchovu ochotně přenechávají jiným. Nelze opomenout ani obrovského bílého psa Aljašku s aurou nesmrtelnosti.
Román sestává ze tří částí odehrávajících se v letech 1983, 1995 a 2005 a v každé z nich je Luisa konfrontována se smrtí blízké osoby. Tématem příběhu je však zejména láska a lidé, kteří mají odvahu o ni usilovat a překonávat překážky v podobě vnitřních bariér, předsudků i tisíců kilometrů. V případě Louisy je to láska k Frederikovi, který se rozhodl stát buddhistickým mnichem.
Autorka dovedně žongluje s metaforami a prokládá je jemným, laskavým humorem, čerpajícím z dobře odpozorovaných všedních situací. Její dojemný příběh je promyšlenou meditací o tom, jak ztráta a láska utvářejí člověka i komunitu. O hledání místa ve světě, i když to místo je právě tam, kde jste začínali.
Román získal mezinárodní ohlas a dosud byl přeložen do 14 jazyků.
