Vedl jsem rozhovory s matkami, které mají pocit, že všecko nenapravitelně zpackaly; s matkami v domácnosti, které marně přemýšlejí, proč si o nich druzí myslí, že si vybraly tu pohodlnější cestičku; s pracujícími matkami, trápícími se s náročným batoletem a ještě náročnějším šéfem, kteří si oba umějí dupnout, když nedostanou, co chtějí. Poslouchal jsem matky, které si myslí, že jim jediným na světě v noci nechtějí spát děti, ale také matky teenagerů, které mají pocit, že jsou jedinými rodiči, jejichž děti vedle nich prosedí celou cestu do školy beze slova. Mnohé říkaly: „Kéž by nám někdo, když jsme měly děti malé, řekl alespoň část toho, co jsme se horko těžko naučily samy za pochodu.“
