Charles Journet se narodil v roce 1891 v Ženevě a působil jako profesor dogmatiky. Byl členem přípravné komise Druhého vatikánského koncilu, kterého se v jeho poslední fázi také aktivně účastnil. V roce 1965 byl jmenován kardinálem. Jeho duchovní cvičení určená laikům nebo řeholním sestrám ukrývají čisté zlato teologie a nauky o duchovním životě. „Otec Journet“ uměl jedinečným způsobem a pomocí průzračně prostého jazyka otevírat mysl posluchačů, aby chápali i ta nejhlubší tajemství víry, dokázal probouzet žízeň po poznání pramenů, učil věřící hledat svobodu v setkání s Boží nádherou. Jakoby nevědomky jim zároveň předával oheň a mír, kterým hluboká kontemplace naplnila jeho vlastní srdce. Promluvy o Duchu svatém rovněž patří ke skupině knih vzešlých z duchovních cvičení. Kardinál Journet měl v úmyslu vytvořit knihu na základě svých promluv, které pronesl v centru Cénacle v Ženevě od 29. srpna do 1. září 1974. Nejprve napsal dvě poslední kapitolky o Sedmi darech Ducha svatého. Byl už vážně nemocen a ležel v nemocnici, když dokončil redakci tří prvních promluv a spěšně je nechal odnést do tisku. A konečně také znovu přečetl čtvrtou a šestou promluvu spolu se dvěma doplňky, které pojednávají o Poslední době světa a o Charizmatech. To vše tvoří malý traktát o Duchu svatém. Byl publikován v Nova et Vetera 1975/2, krátce po smrti pana kardinála. Jde tedy o jeho poslední spis, v němž nám teolog a učitel duchovního života zanechává nauku, kterou můžeme považovat za jeho myšlenkovou závěť.
