Prostě se s tátou máme moc rádi. A o to přece jde.
Můj táta a já jsme vážně v pohodě. Fakticky. Když se nudím, zakřičím a on hned přiběhne s lahvičkou a začne kolem tancovat. Občas mě uspává v autě a přitom mluví cizími jazyky, hlavně když zprudka zabrzdí mně pro radost. Někdy zkouším po něm opakovat a on vždycky zčervená pýchou! Táta je taky dobrý sportovec a já mu v tom pomáhám. Odhodím dudlík a on skáče do dálky, nebo spolknu korunu a on trénuje sprint k doktorovi. Tenhle týden jsme si to dali třikrát. Myslím, že si zlepšil čas. Vážně je skvělý!
Psssst! Ať ho nevzbudíte! Táta chrápe u telky a já uklízím po obědě. Překvápko, chápete? Hele, ve třech letech jsem už velkej kluk, takže nou problém. Vezmu věci ze stolu, napustím dřez, naleju jar… jů, citrónovej, jak asi chutná? .. tfuj!… vezmu houbičku a pod vodou všechno pečlivě umeju. Lžičku, hrneček, mojí lahvičku, tátův mobil… ten dělá senza bublinky a pod vodou jako tak legračně bzučí, hi hi. Pro sichr ho nechám ještě chvilku odmočit. Bude jako novej! A hele, táta se probouzí, kouká na mě a dělá legrační obličeje, cha cha.
Teď bouchá hlavou o stůl. Počkej, co je? Jejda, běží sem, musim rychl…
