Jméno Haralana Popova se stalo ve své době symbolem křesťanské odvahy za železnou oponou. Původně spravoval největší protestantský sbor v Bulharsku a ve své vlasti patřil k nejhorlivějším zvěstovatelům evangelia. K jeho skutečné roli vůdčí duchovní osobnosti jej však přivedlo utrpení třinácti let strávených v krutém komunistickém věznění. Tehdejší kázeňské praktiky, psychické i fyzické mučení, hlad, pokusy o vymývání mozku, intriky věznitelů používajících metodu „biče a cukru“ popisuje sugestivně a detailně v této knize. Ani ve vězení však nepřestal plnit své křesťanské poslání, třebaže to často znamenalo další soužení. Po propuštění se Haralan Popov stal hlavní postavou tajné církve v Bulharsku. Ta se zformovala, když se oficiální církev ocitla pod kontrolou komunistické moci. Později, na naléhání podzemní církve, se mu podařilo dostat do svobodného světa, kde se měl snažit burcovat západní křesťany zvěstí o situaci věřících v komunistickém bloku a organizovat této tajné církvi politickou podporu i ilegální pomoc. Haralan Popov se tak stal hlasem trpící církve a podařilo se mu mj. propašovat do Bulharska desetitisíce tehdy tolik postrádaných Biblí.
