Jen je nechte, ať si hrají. Po svém.
Za školní tělocvičnou je veliká jáma. Někdo ji tam kdysi vybagroval a tak vznikl Ďolík. V Ďolíku se dá šplhat po kořenech, válet sudy, hrabat tunely… Děti Ďolík milují. Zato dospělým leží v žaludku. V té nebezpečné díře se dřív nebo později určitě někdo zraní!
Jak se ale má malý člověk dozvědět něco o různorodém světě, a hlavně o fungování a limitech vlastního těla, když ho nenecháme ani odřít si koleno?
Hřiště je nuda, to pravé dobrodružství čeká jinde.
Hřejivá vzpomínka na dobu, kdy každý pokroucený strom za domem měl svoje jméno? Inspirativní óda na svobodnou hru? Anebo prostě silný a vtipný příběh o malých velkých protivenstvích, která člověka nezlomí, ale vedou ho dál? Tahle kniha má tolik vrstev!
