Je možné mít v Číně 10 dětí?
Paní Ming neustále mluví o svých deseti dětech, které žijí na různých místech rozsáhlého území Číny. Je to možné v zemi, kde je povoleno mít pouze jedno dítě? Obešla nějak zákon? Vymýšlí si nebo je snad šílená? A co když se nejedná o imaginární potomky? Co když doopravdy existují? Jaké tajemství skrývá nenápadná a tichá paní Ming?
Když jsem v saku hledal drobné na spropitné, vyklouzla mi z kapsy fotografie. Paní Ming ji sebrala a usmála se, když uviděla rodinné foto… „Já mám deset dětí.“
Najednou jsem měl pocit, že moje znalosti kantonštiny doznaly trhlinu…
Pro jistotu jsem opakoval cifru „deset“ v mandarínštině, pak v angličtině; pokaždé kývla. Nevěřícně jsem ještě roztáhl prsty do vějíře.
„Deset?“
Aby mě uklidnila, vypočítala jejich jména: „Ting Ting, Ho, Da-Xia, Kun, Kong, Li Mei, Wang, Ru, Zou, Šuang.“
Slast, jakou v ní tyto slabiky vyvolávaly, jí rozsvítila oči, vyhladila rysy, její obličej na okamžik omládl. Nekomentoval jsem to, jen jsem
se obdivně ušklíbl, jak situace vyžadovala, sklapl jsem podpatky a hbitě odcválal za svými obchodními partnery.
Byl jsem ohromený. Jaká výstřední a přehnaná lež! Představovala si snad, že jí to uvěřím? Považuje mě za takového hlupáka? Každý přece ví – dokonce i omezený turista –, že čínský stát za účelem regulování demografického vývoje už celá desetiletí zakazuje párům, aby přivedly na svět víc než jedno dítě.
Eric-Emmanuel Schmitt se narodil v roce 1960 v Lyonu. Vystudoval hudbu, literaturu a filozofii na École Normale Supérieure a stal se profesorem literatury na univerzitě v Chambéry. Jeho první hra Soud s Donem Juanem (La nuit de Valognes) byla uvedena v roce 1991. Hra Návštěvník (Le Visiteur) pochází z roku 1993 a byla Schmittovým velkým úspěchem. Byl oceněn prestižní Molierovou cenou v kategoriích Nejlepší hra, Nejlepší autor a Nejslibnější nové dílo a byl uveden v Argentině, Belgii, Francii, Itálii, Španělsku, Kanadě, Holandsku, Finsku, Rumunsku, Rusku, Švédsku, Turecku a Uruguayi. V roce 2000 složil Stavros Xarhakos na motivy Návštěvníka operu. V současné době už má Eric-Emmanuel Schmitt na svém kontě více než třicet románů, povídkových knih, divadelních her a esejů a řadí se k deseti nejprodávanějším francouzským autorům, jeho knihy a divadelní hry vyšly ve 46 jazycích a milují je čtenáři a diváci v padesáti zemích světa. Česky dosud vyšlo osm knih, mimo jiné Pan Ibrahim a květy koránu (Monsieur Ibrahim et les fleurs du Coran, 2006), Zápasník sumó, který nemohl ztloustnout (Le sumo qui ne pouvait pas grossir, 2009) či Oskar a růžová paní (Oscar et la dame rose, 2011). Úspěch měla i divadelní hra Manželské vraždění (Petits crimes conjugaux, 2005).
