Kdo z nás někdy neprožil nějakou křivdu? Kdo nikdy netrpěl kvůli nespravedlivému jednání druhých? Ublížení a následný pocit křivdy je všelidskou zkušeností. Někteří lidé přikrývají své dětství a dospívání bílými místy zapomnění právě kvůli hlubokým zraněním. Některé křivdy mohou být tak hluboko zakořeněné, že negativně ovlivňují celý náš život, i když třeba s daným člověkem nemáme dávno co do činění. //Kniha je věnována všem těm, kteří prožívají své ublížení jako bolestnou ránu. Autor je chce povzbudit, aby se rozhodli otevřeně se s křivdou vypořádat. //Podstatou ublížení je vždycky nedostatek lásky. Proto hlavní cestou k vnitřnímu uzdravení bude láska druhého – člověka a Boha. Lidská pomoc, péče a laskavost by měla zraněného doprovázet k objevení zdroje lásky, jímž je Bůh. Vposledku je to jeho nezištná a bezpodmínečná láska, která člověku navrací touhu žít, udušenou zraněními, jaká naše láska utržila od druhých lidí. Velká ublížení v lidské lásce lze uzdravit výhradně ve vztahu k nekonečné Boží lásce.//(Józef Augustyn)
