Hana Pinknerová

Stůňu. Vlastně mi nic není, jen moc kašlu. Poslušně polykám prášky, piju horký čaj, cucám pastilky a polehávám v teple. Když jsem si dovolila zastavit se a připustila stonací režim, zjistila jsem, že se mi vůbec nic nechce. A tak ležím pod hebkou dekou, nic nečtu, nic nesleduju, nic neposlouchám. Jen koukám z okna na…

Koho člověk od útlého dětství považuje za hrdinu? Hasiče,kominíky, policisty, popeláře… jenže hasiče, kominíky ani policisty pravidelně nevídáme. Ovšem popeláři projíždějí naší ulicí dvakrát týdně od nepaměti. Vždycky jsme s dětmi v pondělí a ve čtvrtek postávali u okna, abychom je nepropásli. Pokaždé to mělo stejný průběh. Nejdřív šel pěšky jeden ze siláků a vytahoval popelnice z domů…

Nemůžu si pomoct, ale vždycky, když se s ním setkám, musím si z něj dělat legraci. On to ve mně nějak provokuje. Někdy si říkám, že je mi ho líto, jestli to až nepřeháním. Můj kamarád mě trpělivě snáší a zdá se mi, že si většiny mých žertů ani nevšimne. Je to takový méďa. Možná ani neví,že…

Někde na internetu na mě v předvánočním čase vybafla výzva k obdarování osamělých staroušků v domovech důchodců. Zabalte do krabice od bot pár dárečků, co by potěšily babičku nebo dědečka a přineste k nám do kanceláře. My jim to o Vánocích předáme. Líbilo se mi to. My už žádnou vlastní babičku nemáme. Můžu tedy místo své mamince vybrat hezké…

Jsem zvyklá žít ve městě. Nikdy jsme neměli domácí zvířata. Jen několikrát jsme se pokusili chovat akvarijní rybičky, ale nikdy nám dlouho nevydržely. Přesto mám přírodu ráda. Máme ve vnitrobloku malou zahrádku a květináče mi stojí v bytě všude. Můj balkon je jich v létě plný. Ataky krmím ptáčky. Na krmítku je při zobání pozoruju, baví mě,…

Na rohu ulice, kudy chodím denně do práce, stávala trafika.Kulatý stánek s prosklenými stěnami, plný novin, časopisů, losů a cigaret,jaké se všude stavěly v devadesátých letech. Minulé jaro definitivně zkrachovala. Přestavěli ji na něco jiného. S nedůvěrou jsem pozorovala, jak se mění v docela elegantní boudičku, obloženou dřevem. Co to asi bude? Pak otevřeli a ukázalo se, že z trafiky…

Seděla jsem u okna a čekala, až mi přinesou oběd. Do malého bistra, kde umějí vařit výborně těstoviny, chodívám na obědy často. Nemám to z práce daleko a tohle jídlo mám ráda. Vyhlížela jsem z okna na rušnou ulici a bavila se pozorováním lidí. V poledne je tato ulice vždycky plná aut, tramvají a chodců, kteří někam spěchají….

„Už mě svrbí prsty,“ svěřila se dceruška. Přikývla jsem s porozuměním: „To mě taky.“ Rozuměly jsme si bez dlouhého vysvětlování. Dnes byl totiž mimořádně krásný den. Slunko svítilo, jako by byl už aspoň teplý duben, vzduch skoro jarně voněl a nám se při pohledu z okna zdálo, že nás naše zahrada přímo hlasitě volá. „Já budu hrabat…