O životě, knihách a potěšení
Jak tak chodím po světě, čtu, co vidím. Je to mé postižení od mala. Prostě co vidím, to přečtu. Jedna má kamarádka mi vyprávěla o své dceři, jak spolu jely tramvají městem a dcera prvňačka se zahleděla oknem a četla: „Al-ko-ho-li-cké ná-po-je.“ „Počkej! Ty čteš?!“ vyděsila se radostně moje kamarádka. „No jo, ale pst, před…
Je po volbách a já vlastně nevím, jak dopadly. Tedy vím, kolik poslanců za jaké strany se do Europarlamentu dostalo, ale nevím, co to znamená. Možná to neví pořádně nikdo. Interpretace volebních výsledků jsou různé. Někdo se raduje, že uspěli ti jeho, a že oslabili ti, kterým nefandí. Jiný zase lamentuje, že je všechno špatně…
Vracela jsem se z nákupu a v jedné boční ulici jsem na popelnicích u chodníku zahlédla ležet něco červeného. Byly to červené kožené střevíčky. Nedůvěřivě jsem zpomalila, protože mi to připadlo divné. Tak krásné botičky leží na popelnici? Co je s nimi špatně? Ploché balerínky ze semišové kůže jasně červeně zářily, spočívaly pěkně vedle sebe na víku popelnice….
Pár žen si v obchodě vybírá knihy nebo zkouší náušnice. Starší paní sedí v křesílku a prohlíží si atlas ptáků. Švitořím s tou a onou, jak je mým zvykem. Jedna se mne ptá, jestli jsem jednu z novinek četla a já se omlouvám, že ještě ne, protože čtu něco jiného a to mne úplně chytilo….
Došlo mi to. Vím, proč cítím takové tiché, tajné, lechtající štěstí kolem žaludku, když ráno vyrážím do práce a také večer, když se vracím domů. Konec května, prší a je chladno. A já jsem pochopila, proč. Ve výprodeji jsem si koupila nový kabát. Je krásný, tmavomodrý a přesně pro toto počasí. Chápete? Musí pršet. Mám…
Ústavní soud osvobodil hoteliéra, kterému byla obchodní inspekcí uložena pokuta, protože požadoval po hostech ruské národnosti, aby mu podepsali, že nesouhlasí s ruskou anexí ukrajinského Krymu. Případ vzbudil mnoho emocí a rozpoutal vášnivé diskuze. Přišlo mi, že je to jasná věc. Ve svém penzionu si majitel může lustrovat, koho chce. Nemám ráda kontroly a nesouhlasím s anexí Krymu….
Myslím, že se o mně dá směle tvrdit, že mám skoro na všechno názor a nebojím se ho použít. Teď se mi ale stalo, že vlastně nevím, co si myslím. Hrůza! V takovém stavu nedokážu dlouho setrvávat. Jedná se mi o situaci hoteliéra, který podmiňoval ubytování svých hostů ruské národnosti podepsáním prohlášení o nesouhlasu s anexí Krymu….
Požár Notre Dame vyvolal kromě vlny solidarity se sbírkami a koncerty ve prospěch obnovení ohněm poničené památky i záplavu spekulací. Jedni tvrdili, ještě než byl požár uhašen, že zcela jistě jde o nehodu. Druzí v téže době hořekovali, že to bylo určitě podpáleno a víte dobře kým. Ani jedni to samozřejmě nemohli vědět. Nebránilo jim to…