O životě, knihách a potěšení
Vždycky mne překvapí, jak vypadám, když sama sebe zahlédnu na fotografii, kterou někdo pořídil, aniž bych to čekala. Říkám si: „Tak takhle mne normálně lidi vidí?“ Jednou jsem nečekaně narazila v neznámé chodbě na svůj obraz v zrcadle a chtěla jsem se s tou zajímavou ženskou seznámit. Tvářila se přátelsky.
Prázdniny skončily a mě se každý ptá, jaké byly. Co honem říct? Nejsem si jistá, co ode mne lidé chtějí slyšet. Někteří očekávají popisy zájezdů do exotické ciziny nebo do zajímavých domácích destinací. Jiní by rádi slyšeli stížnosti na velké a dlouhotrvající úmorné horko. Moje maminka by tou otázkou mínila dotaz na mou zavařovací produkci….
Jeden přítel mi napsal k narozeninám, že kdyby měl Otec v nebi ledničku, dal by si na ni moji fotku. To se mi líbí.
Jedna paní se mě ptala, jak to dělám, že pořád nacházím něco krásného, že se pořád raduju z nějakého toho potěšení. Že ona si na to, jak je den dlouhý, ani nevzpomene. Chvilku jsem nevěděla, co říct, ale pak mi to došlo. No to je ono. Kdybych nehledala, asi bych taky nic nenacházela. Po mnoha…
Jsem už zmoudřelá nebo jen prostě rezignuju v bitvě, kterou jsem již stokrát předtím prohrála? A je to skutečně moje bitva? Je to vůbec bitva? Šlo totiž o kečup. Nesmějte se, já vím, že o kečup se nebojuje, s kečupem se nezápasí. Jako obvykle šlo o zástupný problém. Někteří lidé mají rádi kečup. Přidávají si tuto červenou…
Na koupališti jsem si vložila věci do uzamykatelné skříňky a zůstala mi jediná starost: zapamatovat si číslo skříňky. Štítek s číslem totiž na klíčku chyběl. Padesát šest. Hm, to je docela hezké číslo. Měla jsem pocit, že by mělo něco říct. Ale co? Neměla jsem tušení. Oranžový ručník jsem si položila na volné lehátko a…
Jsem dnes skálopevně přesvědčen, že v soudný den nám Pán Ježíš položí jednu a jen tu jedinou otázku. „Věřil’s, že tě miluju?“ Brennan Manning
Ráno bych toho tolik chtěla! Zalít kytky, tu jednu chudinku přesadit do většího květináče, protože tenhle malinký jí zjevně nestačí a trápí se. Chvilku si posedět na zahradě a pokochat se tou krásou, co mi tam kvete. Potřebuju manželovi uvařit oběd a přitom si člověk všimne tolika věcí, co by mohl, chtěl nebo měl udělat….
Jak tak chodím po světě, čtu, co vidím. Je to mé postižení od mala. Prostě co vidím, to přečtu. Jedna má kamarádka mi vyprávěla o své dceři, jak spolu jely tramvají městem a dcera prvňačka se zahleděla oknem a četla: „Al-ko-ho-li-cké ná-po-je.“ „Počkej! Ty čteš?!“ vyděsila se radostně moje kamarádka. „No jo, ale pst, před…