Hana Pinknerová

Blížil se 5. prosinec, předvečer svátku svatého Mikuláše, oblíbený čas všech dětských srdéček, svátek všech ochotných dárců. U nás doma v té době probíhaly v kuchyni tajné vášnivé debaty. Ne snad o tom, co děti ve svých punčochách naleznou (protože děti se nechávají rády překvapit), ani o tom, co rozdáme sousedům (protože ručně malované kornoutky…

Trochu jsem se toho bála. Pečení cukroví je totiž vždycky úkol navíc. Kromě běžné denní práce mívám spoustu mimořádných předvánočních povinností ať už v práci nebo v domácnosti, musím se zúčastnit všech těch zvláštních společenských setkání, večírků, dětských vystoupení a besídek. Upéct ještě ty pracné sladké drobnosti bývá tak trochu strašákem i tak úkoly narvaných adventních dní….

Na mimořádných událostech a svátcích mě vždycky zaráželo, jak krátce trvají. Těšívala jsem se celé dlouhé týdny, nemohla jsem se dočkat, malovala jsem si čárky, pak jsem je pořád pečlivě přepočítávala a pěkně jednu po druhé umazávala, abych zřetelně viděla, jak se ten vytoužený den už blíží. A pak najednou frrr! Slavný den byl pryč,…

Dnes byl překrásný den. Alespoň mně se to zdálo. Nesmělé slunce se zdrženlivě usmívalo na vlhkou zemi, poslední zbytky zlatých listů pomalu odpadávaly z větví, drobnokvěté chyzantémy zářily do světa. Vzduch voněl spadaným listím. Na naší zahradě všechno vypadalo jako z učebnice o podzimu. Vyběhla jsem vyhodit zbytky zeleniny do komposteru. Vyklepla jsem misku a…

Teprve začal listopad, ale už jsem sundala velkou krabici z horní police v předsíni. Obsahuje mou celoživotní sbírku vánočních ozdob. Pro mne představuje velké bohatství. Miluju vánoční ozdoby. Vždycky jsem je milovala. Už jako dítě jsem obdivovala různé druhy koulí, hvězd, řetězů a ozdob všelijakých dalších tvarů, které visívaly na našem vánočním stromečku. Měla jsem své oblíbené…

Proč vnímám jako pocit osobní prohry, když se mi nevyklopí čerstvě upečená bábovka z formy náležitě? Když jí tu i onde kousek chybí? Když ten žebrovitý tvar není dokonalý? K nejhorším kuchyňským zápasům patří, když přemlouvám formu, aby vyplivla bábovku celou, a ona nechce. Sveřepě si drží upečené těsto uvnitř a skoro se mi zdá, že cení…

Krásnou recenzi mé poslední knížky mi napsal Pavel Hošek. Je to teolog, spisovatel. Vůně prázdného pokoje Útlá knížka Hany Pinknerové Vůně prázdného pokoje přináší několik desítek fejetonů, věnovaných ohromným maličkostem všedního dne. Autorka se rozhlíží kolem sebe doširoka otevřenýma očima. S osvěžující lehkostí a s vlídnou ironií komentuje nejobyčejnější životní situace. Je zajímavé podívat se na…

Píšu teď na téma Jeho lásky. Jak jsem ji v různých obtížných situacích svého života neviděla, protože jsem nevěděla, že mě tak miluje. Jedna z těch situací byly taneční. Kdo tím prošel, pamatuje. „Pánové, zadejte si dámy,“ zazněl povel a pánové se vydali (loudavě nebo tryskem) zadat si dámu k tanci. Záleželo na poměru dam…

Jsou velké a trvalé radosti jako například zdravé děti, dobrá práce, hezký domov, věrný partner, spolehliví přátelé… a těch je zapotřebí si jaksepatří vážit. K životu však potřebujeme kromě těchto velkých zásadních důvodů k radosti i malinkaté nedůležité radůstky, které v běhu času mohou přechodně zcela zastiňovat ty velké. Někdy bývám večer tak zbitá, že jsem ráda, zvládnu-li…

Během jarní covidové karantény jsem se trápila otázkou, jestli i v takové situaci platí biblický pokyn o navštěvování nemocných. Nikdo z mých blízkých naštěstí covidem neonemocněl. Pak to celé pominulo a teď tu máme nástup různých omezení znovu. Přemýšlím, jak se s tou otázkou vyrovnat. Taky vás to napadlo? Ježíš řekl, že velice oceňuje krmení hladových, tišení žízně…